Alexa Simonsová

Když slunce zapadlo chodíval jsem ven.
Když se luna vyhoupla na temnou oblohu, procházel jsem se.
Když jsem putoval po hradě, nejednou zdál se mi sen.
Když se má tvář dívala na měsíc, cítil jsem se zle.

A když jsem utíkal přes pustý hrad,
a když jsem utíkal k mlátivé vrbě,
i trpaslíkův ucítil jsem strach
a bálo se i malinkaté hříbě.

Utíkal jsem kolem jedné věže,
a viděl jsem tam žáků sad,
a uzřel jem i trpaslenku v leže,
a doufal jsem, že trápení mě přejde snad.

A tak jsem utíkal k vrbě mlátivé,
a úkryt hledal jsem.
A tak schoval jsem se pod větve klátivé,
a stal jsem se vlkodlakem, psem.