Jane Mooren

18. červen roku 1976

Byl to jeden z obyčejných Bradaviských dnů. Blížil se konec roku, ale také všechny zkoušky. Zejména studenti pátých a sedných ročníků se měli proč bát. Vždyť na ně čekaly obávané NKŮ a OVCE. Všude, kam se člověk podíval, mohl spatřit pouze tiché studentíky s hlavami zabořenými do knih.
I Remus Lupin, jeden z nechvalně známch Pobertů, se o to pokoušel. Neměl ovšem šanci. Jeho přátelé, Sirius, James a Petr, ho nenechali s knihami ani na chvíli o samotě...
Toho dne všichni čtyři Pobertové vstávali dříve než obvykle. To kvůli famfrpálovému tréninku, na který se James musel dostavit. A že půjdou jeho přátelé s ním, o tom nemohlo být pochyb. Copak někdo ty čtyři někdy viděl odděleně?
Hned po tom, co se vyplížili z ještě vyhřátých postelí, je zastihl jistý problém. Pert, neboli Červíček, byl pryč. Nebyl nikde k nalezení.
,,Máme patnáct minut na nalezení Červíčka. Rozdělíme se... ty, Siriusi, si vezmeš čtvrté patro, Remus si vezme třetí a já druhé. Přesně za čtvrt hodiny se sejdeme u brány," rozkázal James, popadl koště a skrytý pod neviditelným pláštěm se vydal do druhého patra. On i Remus se Siriusem prohledali snad každý kout, ale Červíček nikde nebyl. Nakonec to vzdali a vydali se na hřiště. James by nedopustil možnost, že by mohl zmeškat byť jen jediný trénink. Na to byl podle svého mínění pro mužstvo až příliš důležitý.
Remus se Siriusem poměrně ochotně shlédli celý trénink a po něm zahrnuli Jamese chválou, jako vždycky. Kdyby vedle nich nechyběl Červíček, mohlo by se zdát, že to je den jako každý jiný.
,,Červíček určitě sedí někde v rohu s nosem přitisknutým ke knize. Dnes ho necháme, ať si to užívá a budeme se muset obejít bez něj," prohlásil nakonec James, když se všichni tři po tréninku vydali zpět k hradu.
Společně se také vydali na první hodinu, na lektvary. Do sklepení se dostavili jako jedni z posledních a zamířili ke svému oblíbenému stolku. I když, oblíbený příliš nebyl. Vždyť, kdo by si něco dokázal oblíbit na tak nepříjemném předmětu?
Ani v učebně lektvarů Červíček nebyl, zato si však James všiml postavy, krčící se u vedlejšího stolku.
,,No vida, Srabus se dostavil! Asi se přestal bát, že se utopí v kotlíku," zasyčel James na toho chlapce s mastnými černými vlasy a pichlavýma očima. Snape ho probodl nenávistným pohledem, ale než stačil něco říct, do učebny vstoupil starý nerudný profesor.
Všichni ho hlasitě pozdravili, protože už profesor špatně slyšel, a pak se dali do práce. O hodinu později, když profesor ukončil hodinu, se Snape rychle vytratil, než se na něj James zase stihl zaměřit. Ten však měl úplně jiné starosti.
,,Co máme dál?" zaptal se Remuse a pohlédl na hodinky.
,,Dvouhodinovku přeměňování," povzdychl si Remus nepříliš nadšeně. ,,Jestli doufáš, že tam Červíček bude, dáváš si falešné naděje. Víš přece, že přeměňování nesnáší," dodal.
James sklopil hlavu a pomalým krokem se vydal do učebny přeměňování. Ani on ho neměl příliš v lásce, ale věděl, že tam prostě musí. Jeho přátelé šli mlčky za ním a nikdo z nich nepocítil potřebu mluvit ani další hodinu.
Všichni tři ještě přečkali hodinu bylinkářství. Po ní nadešel čas oběda. Ve velké síni to vřelo, všude byly slyšet nadšené hlasy, možná proto, že už všichni plánovali prázdniny, a nebo prostě proto, že se potřebovali zbavit stresu. Náměsíčník, Dvanácterák a Tichošlápek zasedli ke stolu mezi své spolužáky a v tichosti se najedli. Nedokázali si pořádně užít ani ten skvělý oběd. Bez Červíčka to prostě nebylo ono.
Po obědě ještě tak nějak přežili věštění z čísel a po zkončení poslední hodiny se vydali společně k jezeru.
,,Co kdybychom se šli trochu rozveselit?" navrhl James a vytáhl z kapsy neviditelný plášť.
,,Kam chceš jít?" zeptal se ostražitě Remus.
,,Do lesa... jen kousek, můžeme se kdykoliv vrátit," ujišťoval ho rychle James. ,,Stejně nemáme do dělat a máme před sebou celé odpoledne..."
Sirius samozřejmě souhlasil s Jamesem a Remus se nedokázal donutit k tomu, aby jim odporoval. Všichni tři se ukryli pod neviditelný plášť, i když se museli přikrčit, aby jim nebyli vidět nohy, a po chvíli zmizeli mezi prvními stromy Zapovězeného lesa.
Toulali se jen tak beze smyslu několik desítek metrů od okraje lesa a bylo to snad poprvé, co se ani neradovali z toho, že překročili školní řád. Když James nečekaně ze všech sundal neviditelný plášť a strčil ho do kapsy, přátelé na něj vyjeveně zírali.
,,Pojďme si zaběhat," řekl James a ani na ně nečekal. Proměnil se ve velkého jelena a obrovskou rychlostí se rozběhl po cestičce. O několik vteřin později už mu po boku utíkal obrovský černý pes...
Oba obšem nějak zapomněli, že Remus se proměnit neumí. A ten tam najednou stál sám mezi stromy a tak nějak se mu to přestávalo líbit. Pro jistotu si vytáhl hůlku a spěšně se rozešel směrem, kterým tušil hrad. Po chvíli skutečně spatřil světlo mezi stromy, ale také zaslechl znepokojivý zvuk. Oddechování, které se nepodobalo ani Tichošlápkovi a ani Dvanácterákovi, se stále blížilo. Rozeběhl se, ale nebylo mu to nic platné. O pár vteřin později ucítil náraz a pak už jen padal k zemi. Nemohl se pohnout, jelikož ho to neznámé stvoření tisklo k zemi.
Stvoření se na něj podívalo velkýma žlutýma očima a pak otavřelo obrovskou tlamu. Z ní mu začaly odkapávat sliny a Remus se, ač nechtě, otřásal odporem. Šmátral po hůlce, ale ta nebyla nikde v jeho dosahu. Už se pomalu smiřoval se svým konce, když najednou zaslechl zavytí.
Tvor sebou škubl a pak rychle vyrazil pryč. U Remuse po chviličce zastavil jelen se psem a Remus si konečně mohl oddychnout. Obdařil kamarády naštvaným pohledem a vydal se pryč z lesa. Proto si ani nevšiml, že obrovskému psu z tlamy visí malá šedivá krysa.
Ještě než vyšli na volné prostranství, přátelé se zase proměnili. Lupin se ale neotočil a naštvaně kráčel k hradu. To, co ho donutilo se zastavit, byl naštvaný pisklavý hlas z hloučku za ním.
,,No Siriusi, tohle jsi opravdu nemusel! Víš vůbec, jak máš ostré zuby?"
Remus se otočil a udiveně koukal na Červíčka. ,,Kde jsi se tu vzal? Hledali jsme tě celý den a ty nikde!"
,,Našli jsme ho v lese.. být tebou bych se ho neptal, co tem dělal, ještě by ses něco dozvěděl," odpověděl za něj Sirius. Remus se pomalu usmál a pak objal své přátele. Konečně už zase byli kompletní...