Mel Own

Je noc a mě se nechce spát,
jak v mrákotách vylézám z postele,
tajemstvím dýchá ten starý hrad,
na chodbách ticho jak v kostele.

Mé kroky burácí v temnotě,
co asi skrývá mi příští roh?
V té hradní kamenné prázdnotě,
skryl by se snadno i tlustý hroch.

Tu škrkna mi do ucha zašeptá:
Což takhle kouknout se chvíli ven?
Hned jí též poslechne mysl má,
neslyší svědomí tenký sten.

Však k bráně nedojdu potají,
dvě oči slídí tu ve stínech,
o kus dál na mě už čekají,
Filchovy okovy - to je pech...