Slunce už pomalu zapadalo, když se James, Remus a Sirius vydali k Černému jezeru. Výsledky a následky nedávno složených zkoušek NKÚ chtěli nést společně. Tak jako všechno.
Jako první se odhodlal James. Ten byl náramně spokojen, čekal to mnohem horší, Sirius raději mlčel....
Ranní slunce ozářilo bradavické pozemky. Letní paprsky zavítaly i do komnaty chlapců z pátého ročníku. Ač bylo brzy, James se zavrtěl pod peřinou a posadil se. Vzal si brýle a rozhlédl se po pokoji. Jeho kamarádi ještě spali, a i když mu to nebylo podobné, snažil se nikoho...
Z deniku Remuse Lupina
Kdyz jsem toho dne vstal, jako kazdy den jsem si posteskl po normalnim zivote. Vykoukl jsem z okna, kde uz behali prvnaci. Lehce jsem vzdychl, protoze ja toho dne nebudu moct delat vubec nic zabavneho. Lektvary! Nenavidim je! A jeste vi me stve, ze James...
Ten večer zapadalo slunce pomalu a rudě. Obloha vypadala, jako když do kaluže vody nalejete krev, která se pomalu rozplývá a je světlejší a světlejší, až je při samotných krajích mírně narůžovělá, takto ten večer vypadala bradavická obloha. Byla krvavá. Ono vzezření však nevyvolávalo...
Náměsíčník, tichošlápek a dvanácterák byly už od svého prvního vstupu do bradavické školy nerozlučnými kamarády. Už od prvního ročníku byli spolu, řešili různé záhady a mimoto už také sem tam porušili i školní řád. Ve svých mladých letech prožili hodně dobrodružství, největší však...
V celé Nebelvírské věži bylo ticho, i přesto, že bylo již půl osmé ráno. Není se čemu divit, byla sobota, navíc po zkouškách, takže si každý chtěl chvilku přispat. Najednou se z chlapecké ložnice 5. ročníku ozval výkřik.
„Jamesi vstávej, přeci nestrávíš celý den v posteli.“...
Ranní slunce se opíralo do oken se škodolibostí sobě vlastní. Remus se na posteli párkrát převalil, ale nakonec své snahy o usnutí vzdal a šel do koupelny vykonat nezbytné ranní obřady. Bylo šest ráno a jeho nejbližší kamarádi ještě spali, takže možností, jak se zabavit, moc nebylo....
18. červen roku 1976
Byl to jeden z obyčejných Bradaviských dnů. Blížil se konec roku, ale také všechny zkoušky. Zejména studenti pátých a sedných ročníků se měli proč bát. Vždyť na ně čekaly obávané NKŮ a OVCE. Všude, kam se člověk podíval, mohl spatřit pouze tiché studentíky...